Martin Konvička

Program

Co chci prosadit a změnit?

Zabývám se obecně riziky, která by mohla - pokud si nedáme pozor - velice rychle, a možná nevratně, změnit k horšímu pořád ještě pohodové a bezpečné poměry v naší zemi. A zde je třeba zdůraznit, že zdaleka nejde jen o migraci jako takovou. Jde i o závislost na státech, které se zbláznily do sebevražedné politiky vítačství, politické korektnosti a multikulturalismu. O armádu, která se cvičí na zahraniční tažení, ale není schopna bránit území vlastního státu. O stárnutí populace a skutečnost, že se nám rodí méně dětí, než by mohlo. O to, že bohatí a mocní veřejně pohrdají méně šťastnými spoluobčany, veřejně je ponížují a lžou jim do očí. To samozřejmě vyvolává protiakci a zvyšuje nedůvěru a napětí mezi různými vrstvami společnosti. Přibývá policejní a právní šikany proti kritikům současného režimu, pod záminkou boje s tzv. "fake news" je omezována svoboda slova a další ústavní práva. 

A jak bych to vše chtěl reflektovat? Senát je často pokládán za zbytečný orgán, odkladiště vysloužilých politiků. Přitom nám ale socialisty ovládaný Senát v poslední době shazoval jeden dobrý nápad Sněmovny za druhým - zmíním jen návrh na zahrnutí práva držet zbraň mezi ústavní práva, což by nás ochránilo před snahou EU odzbrojit naše občany. Kdyby v Senátu zasedalo víc patriotů a méně politických vysloužilců, už bychom ústavní právo držet zbraň měli. 

Budu podporovat vše, co přispěje k lepšímu a hlavně důstojnějšímu životu našich občanů, protože to je nakonec základem bezpečnosti země. Naopak budu proti všemu, co naši zemi a naše lidi ničí, ať je to neustálá novelizace zákonů, v nichž už se nevyznají ani právníci, neustálé překážky drobným podnikatelům a živnostníkům, různé skryté daně v podobě "ekologických" poplatků a certifikací a podobně. Ti, kdo stojí v čele země, nemají lidi dusit a šlapat jim po hlavách. Mají buď pomáhat, nebo je alespoň nechat volně dýchat. Příkladem mi může být nová rakouská vláda. Ta nastoupila v bezpečnostně mnohem složitější situaci, než je ta naše, ale spíš, než aby navrhovala nové a nové zákony, tlačí na skutečné prosazování těch stávajících, stejně jako na zjednodušení změti různých podzákonných norem a vyhlášek. 

Jedním z témat, které je specifické pro volební Ostravu - Jih je takzvaný etnobyznys či byznys s chudobou. Mám na mysli zanedbané objekty, kam jejich majitelé sestěhovávají občany v sociální nouzi, často nepřizpůsobivé, za jejich ubytování shrabují nehorázné částky přímo od státu, přičemž z ubytoven se stávají ghetta a místa hrůzy. Tento typ "sociální pomoci", která pomáhá jen lichvářským ubytovatelům, musí skončit, starost o sociálně slabé občany se musí přesunout přímo na obce a městské části, které si se svými lidmi nejlépe udělají pořádek. 

Jiným příkladem byznysu s chudobou jsou přepálené exekuční poplatky, špinavé triky soukromých exekutorů, lichvářské praktiky půjčovatelů peněz. Kdejaký politik o tom mluví, ale nikdo nic nedělá, protože nejchudší občané, občané se skutečnými existenčními potížemi, často nechodí k volbám a už vůbec nepřispívají do pokladen politických stran. Stát tady ovšem nemá být pro silné a úspěšné - ti si poradí sami. Má se starat o bezpečnost, práci a důstojnost těch nejslabších.